„Jude Slavie“ je i historický nesmysl: Pražští Židé fandili většinou Spartě

slavia_sparta_eden
KOMENTÁŘ Zatímco některá slepá a hluchá média psala o tom, že sobotní pražské derby Sparta – Slavia (zaslouženě 3:1) se hrálo ve skvělé atmosféře, ta kritičtější správně kritizovala projevy obou fanouškovských táborů. Už před výkopem, při minutě za rozhodčího Košce, který spáchal sebevraždu, začali slávisté ve svém sektoru řvát „Smrt Spartě!“, na čež jim sparťanská většina v ochozech odpovídala antisemitským voláním „Jude Slavie!“.
Nechci tady už rozebírat, zda je ve všech sektorech letenského stadionu slyšet hlasatele, zda někteří fandové vůbec věděli, že se nějaká minuta drží, zda je vhodné držet minutu ticha za někoho, kdo spáchal sebevraždu, což se úplně neslučuje s křesťanskými zásadami, zda je vhodné před tak vypjatým utkáním vůbec držet nějakou minutu ticha atd., atp.

Pěkné nebylo ani jedno. Sparťané budou tvrdit, že si začali slávisté, slávisté budou říkat, že není urážka jako urážka, že „Smrt Spartě“, ostatně stejně jako Smrt Slavii“, je něco jiného, než svého soka urážet slovem „Jude“ či posměšně namalovanými Davidovými hvězdami na transparentu. I já si myslím, že mezi nadávkou „Ty hajzle!“ a „Ty černej hajzle“ je rozdíl. Ostatně Nick Hornby, slavný britský spisovatel a fanoušek londýnského Arsenalu, klubu, po němž si Sparta zvolila své rudé dresy, se o přesně tomhle zmiňuje ve svém kultovním románu „Fotbalová horečka“.

V tomto případě se ale tak nejedná o slávistický klub, ten tu jde v podstatě stranou, ale o urážku v dějinách těžce zkoušených Židů. Navíc, jak ukazuje následující ukázka, to bylo před druhou světovou válkou s tím židovstvím a přízní fotbalových fanoušků poněkud jinak.


Židé drželi se Spartou, křesťani byli víc nakloněni Slavii


Už před devíti lety, přesně 10. dubna 2004, napsal publicista Vladimir Kučera, známý mj. z moderování úspěšného pořadu České televize „Historie.cs“, v deníku Sport komentář, který sedí dodnes jak zadnice na nočník. Přišel v něm na to, že ze známého Poláčkova románu „Muži v ofsjadu“ vyplývá, že za první republiky fandila většina pražských Židů Spartě. Kučera mj. napsal:

„Stalo se třeba zvykem pokřikovat na hráče Slavie „Jude“. Možná to „sešívaným“ trochu přinesl pan Načeradec z Mužů v ofsajdu od Karla Poláčka. Neboť tento tlustý majitel obchodu konfekcí a gumáky byl Žid jako poleno. A byl současně také zarytý příznivec červenobílých. Dáme-li to hezky dohromady, co jiného mohou být slávisté než Jude. Kluci jedni sešívaní, židovští...

Ovšem začtěme se pečlivě do řádek Mužů v ofsajdu, slavné knihy o fotbalových fanoušcích starých časů - k panu Načeradci hovoří árijský Žižkovák pan Eman Habásko st.: „Bez urážky, pane... Já vždycky slyším, že páni vod vaší víry drží se Spartou, kdežto křesťani sou víc nakloněni Slavii.“ A pan Richard Načeradec: „Chcete říct, že já, jakožto žid, měl bych bejt při Spartě. No, to zas dovolte. Já vím, že moc židů jde za Spartou, ale kompletně ne. Já vám něco řeknu. Kdyby celá náboženská obec i s vrchním rabínem vzývala Spartu, já zůstanu věrnej pěticípý hvězdě Slavie. Od toho neustoupím. Jak jsem koupil, tak prodám.“ Tak to stojí na straně 73, sedmý řádek odzdola (Karel Poláček: Muži v ofsajdu, jedenácté vydání, Praha, Československý spisovatel 1978)

A je to. Hodnověrný pramen tedy udává, že pokud by sparťanské tvrdé jádro mělo na někoho relevantně pokřikovat: „Jude!“, pak samo na sebe a na svůj tým. Neboť z tradice - jak vidno - rudí z Letné jsou ten klub, jenž v časech, kdy skutečné fandovství se u nás formovalo, byl ve velké oblibě pražských Židů. A kořeny nikdy neusekneš... Podstatnější však je, že tato historka svědčí o hlubším: v jádru každé zlé pověry, a tou antisemitismus bezesporu je, najdeme zpravidla neznalost, neinformovanost a hloupost. Ty vedou do velmi temných časů. Letos v říjnu to bude šedesát let (nyní už tedy 69 let - pozn. aut.), co autor Mužů v ofsajdu Karel Poláček umřel v osvětimské plynové komoře. Dozajista kolem něho umíralo hodně židovských sparťanských fotbalových fanoušků. Držících se za ruce se slávistou Načeradcem.“


Tolik Vladimír Kučera ve skvělém sloupku, který platí dnes úplně stejně jako v roce 2004, co byl napsán.

Sparťanské osobnosti by antisemitismus měly veřejně odsoudit!


Nejlepší by nyní asi bylo, kdyby úspěšné české osobnosti, umělci, publicisté, sportovci židovského původu, kteří přejí Spartě, veřejně vysvětlili a jasně sdělili části sparťanských fanoušků, že urážlivé pokřiky „Jude Slavie“, transparenty pomalované Davidovými hvězdami v červenobílém provedení atd. urážejí i je a aby toho fandové nechali. Koneckonců mohou to udělat i sparťanské osobnosti, které židovského původu nejsou. Protože tyhle projevy jsou společnosti mnohem nebezpečnější než nějaké čmoudíky a pyrotechnika.

Zajímavé je, že zatímco za pyrotechniku trestá disciplinárka FAČR jak divá, projevy rasismu a antisemitismus ji příliš nevzrušují. Přitom UEFA bývá v takových případech velmi přísná. V tomto případě snad neplatí: „UEFA, náš vzor?“ A proč? Šéf sportovní redakce České televize Otakar Černý před časem vyhrožoval, že při takovýchto projevech budou na Kavčích horách vypínat zvuk či dokonce přerušovat přímý přenos. Nikdy se to nestalo. Navíc Ota odešel do důchodu, platí tahle zásada na Kavkách ještě vůbec?

Zelené mašličky v klopách sak na podporu charitativní akce „Zelený ostrov“, které jsme viděli na všech televizních fotbalech o minulém víkdendu, jsou pěkné a chvályhodné, což o to. Teď by však pomohla jiná, rázná občanská aktivita osobností. Budou ovšem statečné a aktivní?

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK