Cíl nesplněn. Čeští futsalisté se vrátili z mistrovství Evropy v Bělehradě značně nespokojeni. Zvlášť trenér Tomáš Neumann neskrýval rozladění (rozhovor s trenérem zde) a mluvil o tom, že hráči jsou z domácí soutěže fyzicky nepřipravení na mezinárodní úroveň. Brankář reprezentace Libor Gerčák se slovy kouče národního týmu souhlasí.

"Když srovnám italské nebo španělské profesionály s našimi, je mezi nimi obrovský rozdíl. Český futsal stagnuje," řekla opora Nejzbachu Vysoké Mýto. Čtyřicetiletý gólman končit s kariérou nehodlá. Teď se soustředí na domácí ligu. Věří, že s Nejzbachem získá medaili.

Cíl, kterým byl postup ze skupiny, jste nesplnili. Kde vidíte příčiny neúspěchu na ME?
Postup ze skupiny jsme si sice dali jako cíl, ale věděli jsme, že nás nečekají žádní lehcí soupeři. Ázerbájdžán má v kádru řadu naturalizovaných Brazilců, o Italech netřeba mluvit, všechno to jsou těžcí profesionálové. Jsou to špičková mužstva, věděli jsme, že to nebude nic jednoduchého.

Klíčový byl hned úvodní zápas s Ázerbájdžánem, který jste měli dobře rozehraný, ale prohráli…
Kdybychom vyhráli, postup by byl jistý. V zápase jsme měli dost šancí, jenže jsme čtyřikrát nastřelili břevno. Nám se míč odrazil ven, zatímco soupeř dal dva nebo tři góly střelou od tyče do branky. Měli jsme trochu smůlu. Celkově lze říct, že chyby, které jsme udělali, Ázerbájdžán potrestal.

Duel byl opravdu smolný, rozhodující gól na 5:6 vám vstřelil Rafael čtyřicet vteřin před koncem při ázerbájdžánské power play. Dalo se tomu zabránit?
Na power play Ázerbájdžánu jsme se připravovali. Dvě a půl minuty jsme odolávali, zodpovědně jsme bránili, jenže čtyřicet vteřin před koncem jsme nedohráli protihráče, tím umožnili soupeři dobrý prostor na střelu. Hráč do toho na devítce křápnul bodlem, míč letěl nad zemí k tyči. Bylo to obtížně chytatelné, balón mi jen škrtl o prsty... A o tenhle gól jsme prohráli.

Pak přišel debakl 0:7 s obhájci titulu Italy a konec na šampionátu. Reprezentační trenér Tomáš Neumann okamžitě podrobil hráče silné kritice. Prý jsou fyzicky zaostalí, nemají sílu, dynamiku ani rychlost. Jaký na to máte názor vy?
Určitě s tím souhlasím. U nás v současnosti máme v podstatě jediný profesionální tým, kterým je Chrudim. Když srovnám italské nebo španělské profesionály s našimi, je mezi nimi obrovský rozdíl. Itálie byla připravena na sto procent. Rozdíl byl opravdu ohromný.

Proč podle vás český futsal začíná ztrácet? Chybí u nás základna kvalitních mladých hráčů, nebo je to dáno spíš tím, že Evropa a svět se daleko rychleji zlepšují?
Částečně je to z obou důvodů. V Evropě a ve světě jdou týmy a hráči herně nahoru. Pak jsou země jako třeba Kazachstán, které se posílí Brazilci, aby byly konkurenceschopné v Evropě. Ale všeobecně lze říct, že hráčům nejvíc dává oddíl, aby v něm dobře a kvalitně trénovali a byli patřičně připraveni na závěrečné turnaje typu mistrovství Evropy a světa. U nás byla trochu chyba a škoda, že z ligy odstoupily finančně silné Teplice, profesionální úrovni se přibližovalo i Tango Brno, kde už to dnes také neplatí. Nevím, jaké jsou nyní podmínky v Benagu, které je v tabulce hned za Chrudimí, ale tam je zase hodně cizinců. Pro reprezentaci připadá v úvahu jen Marcel Rodek. Takže v současnosti zůstala profesionální pouze Chrudim. Ta má sice také v kádru Brazilce, ale je tam víc českých hráčů, kteří jsou využitelní pro reprezentaci.

A pro vývoj futsalu není dobře, že jedenáctinásobným mistrům republiky z Chrudimi v tuzemsku konkurence spíš ubývá, než aby tomu bylo naopak…
Samozřejmě není dobře, že jediný tým, který v současnosti dokáže Chrudim potrápit, je zmíněné Benago. V Chrudimi dobře vědí, že doma je těžko někdo bude porážet. Nechci říct, že by tam kašlali na trénink, protože titul mají prakticky jistý, ale odpadla jim řada těžkých zápasů. Kolik jich teď za sezonu odehrají? V lize jen pár, možná něco v přípravě 
a pak v Lize mistrů. Takhle se hráči těžko připraví na evropský šampionát.

Jakým směrem se vyvíjí moderní futsal? Je to stejné jako ve fotbale, kde hra směřuje k daleko větší rychlosti a fyzické náročnosti?
Trendy se mění, dřív se hrál styl v postavení 2-2, nyní je důležité mít silné pivoty. Itálie je má, Slovinci také, Španělé měli smůlu, že se jim pivot zranil… Spíš se tedy upřednostňuje styl 3-1 vpředu s pivotem. Gólman na něho vyhodí míč, nebo ho přihrávkou hledají hráči zezadu. Na něm je, aby balón udržel a narazil nabíhajícím spoluhráčům z druhé vlny, kteří zakončují. Už odpadá postupné dobývání branky, spíš se většina týmů snaží o bleskové akce, hra se zrychluje. Tenhle styl je nebezpečný pro bránící tým. Jak se nezachytí náběh hráče, bývá zle.

Jste pamětníkem slavných časů. Myslíte si, že pro český futsal nastává chudší období?
Vypadá to tak. Chvíli asi bude trvat, než zase přijde úspěšná generace. Ale jak jsem řekl, záleží na domácích oddílech, jak tam hráči budou trénovat, aby byli konkurenceschopní evropským týmům. Pokud to takhle půjde dál, těžko se budeme dotahovat na špičkové země jako jsou Itálie, Rusko či Španělsko. Naopak musíme počítat s tím, že budeme hrát vyrovnané zápasy například se Slováky a podobnými zeměmi, které jsme dříve běžně poráželi. V těchto zemích nezahálejí, futsal tam jde nahoru. Naopak u nás stagnuje.

V letošní sezoně už vás čeká jen vyvrcholení české ligy. Věříte, že s Nejzbachem Vysoké Mýto dosáhnete na medaili?
Bude záležet, jak skončíme v základní část, v tabulce chceme být co nejvýš. Při zaváhání Slavie Praha jsme se dostali před ní na třetí místo. Jenže v posledním utkání před Euro jsme podcenili Českou Lípu a o jedno místo si zase pohoršili, takže jsme o bod čtvrtí. Je velká pravděpodobnost, že pokud bychom v základní části skončili třetí a nic nezkazili v zápasech play off, máme slušnou šanci, abychom byli třetí i celkově. Naším cílem tedy je dostat se na třetí místo, z něhož bychom šli do play off. Pokud bychom zvládli čtvrtfinále, tak se v semifinále navíc vyhneme Chrudimi, hrát proti ní je ohromně těžké.

Pojďme k vám. Minulý rok vám bylo čtyřicet let. Stále vás baví stát v brance a čelit o generaci mladším soupeřům?
Zdraví mi drží, na tom záleží nejvíc. U mě jde především o klouby a kolena a s nimi problém nemám. Ptali se mě už před dvěma třemi lety, jak dlouho chci ještě chytat. A já odpovím stejně. Dokud budu zdravý a bude mě to bavit, tak budu pokračovat. Zatím problémy nemám, takže chci chytat a na konec nepomýšlím. Prostě jedu dál.

Text: Jiří Tůma, Denik.cz