Nyní byla reprezentační pauza. Jak probíhá během zápasového volna příprava v České Lípě? Byly přidány nějaké tréninkové jednotky?
Ligová pauza sice byla, ale my jsme odehráli pohárový zápas, takže nás to ani moc neovlivnilo.

Nejbližší dvě utkání vás čekají Mělník a Helas, což jsou týmy s nimiž byste se ve zbyteku sezóny měli prát o postup do play off. Berete to tak, že pokud byste zápasy nezvládly, pak by cesta do play off byla velmi náročná?
Ano, to je pravda. Nyní nás čeká podle mě zlom v boji o příčky zaručující play off. Věřím, že to zvládneme. Pokud ne, tak přesto šance existuje a my se o ní budeme rvát až do konce sezóny.

Nyní se vrátíme do října minulého roku. Hrál jste za Litoměřice, které náhle skončily. Jak jste na to jako hráč reagoval a jaký na to máte názor po uplynutí několika měsíců?
Hrozně mě to mrzí, ale už se tak stalo a nemá cenu se k tomu vracet.

Co Vás vedlo k podpisu smlouvy v České Lípě?
Byla to první nabídka, která přišla a pro mě velmi důležitá v tom, že jsem chtěl hlavně pravidelně hrát a spojení společně s prací mi nedávalo moc jiných možností.

Nyní otázka ohledně reprezentace. Není to z České Lípy do dresu se lvíčkem dál než z nějakého celku, který se pohybuje ve vyšších patrech tabulky?
Tak to je asi pravda, ale mě to nijak nemrzí, protože jsem na srazech stejně nedostával moc prostoru a jezdil jsem hlavně, když se zranily opory. Brát si na to dovolenou, pak odjíždět ze srazu zklamaný nebo trošku naštvaný nemá víceméně smysl, když je pro mě na prvním místě práce. Navíc jsem se rozhodl, že po sezóně s futsalem skončím a budu se mu věnovat mimo fotbalovou sezónu. Nemělo by proto ani smysl chodit do jiného týmu.
A celkově moje motivace hodně upadla, někdy jsem byl z nominace reprezentace trošku nesvůj, neboť se domnívám, že třeba Michal Jiráský hrál loni za Nejzbach v první polovině tabulky, měl neuvěřitelnou formu, dával góly, připravoval je, ale stejně si nominaci nezasloužil. Ona se ta motivace potom hledá obtížněji.

A není to škoda skončit?
Záleží, jak se to vezme. Škoda to možná je, ale pro mě rozhodlo hlavně dojíždění a bohužel i někteří lidé. Stojí mě to plno času, čtyři roky dojíždím 2-3 hodiny na trénink či zápas. Pak zase domů, příjíždím v noci a ráno do práce. Toto mě už hodně vysilovalo a dostatečně otrávilo. Ale jak se říká, níkdy neříkej nikdy.