Velká gratulace k titulu v kategorii U-19. Když jste do týmu před sezónou přišel, věřil jste, že je možné udělat takový úspěch?
Galia: Děkuji za gratulace, ale ta by měla spíše patřit hráčům. Slovo “věřil” by bylo v začátku moc odvážné, ale bylo nám jasné, že máme možnost pracovat s vysokou kvalitou hráčů, které se vykrystalizovala již v přípravě pro novou ligovou sezonu A-mužstva.

Tým vedete společně s Davidem Cupákem. Jak máte rozdělené role?
Galia: S Davidem jsme si především náramně lidsky sedli a to je základní předpoklad vedoucí k dobré chemii v mužstvu. Naše role byla především ukočírovat hráčskou kvalitu, ani jeden z nás neměl potřebu a tendence si veřejně připisovat pozici týmového lídra. Vzájemně jsme se doplňovali u obou kategorií, ale díky Davidově dlouhodobé práci s mládeží Helasu, znalostem hráčského kádru a mému respektu, měl konečné slovo u mistrovského týmu právě David.

Stává se, že se s kolegou někdy nepohodnete a názory na danou situaci se diametrálně liší?
Galia: Samozřejmě, ale to jsou právě ty momenty, které mohou oběma stranám pomoci a pro rozvoj každého z nás jsou tyto momenty strašně důležité. Důležitou roli zde hraje i naše kamarádství, které u spoustu názorů obrousí hrany a dokážeme odlišné názory přijmout s nadhledem. Ze začátku své trenérské kariéry jsem se neuměl dostatečně dobře vypořádat s jiným názorem, ale postupně jsem zjistil, že bez “vlastního pohledu do zrcadla” se nemůžu posouvat dál. Moje role spočívala v tom, že jsem do Helasu přivedl pohled zvenčí a občas je dobré mít oponenta, který vám může dát zpětnou vazbu a zbaví vás provozní slepoty, která logicky přijde díky dlouhodobému působení na mužstvo.

Cupák:Už se párkrát stalo, že jsme se na něčem neshodli, ale vždy to bylo v rámci komunikace, aby ten druhý měl i jiný názor než jen ten svůj. Musím říct, že vždy jsem od Tomáše dostal velmi dobrou radu a právě on je ten co rádi víc mně, než já jemu. Přece jen je starší a má víc zkušeností. Já naoplátku radím Tomášovi s jídelníčkem. (smích)

Kdo má u hráčů větší respekt?
Galia: Rozhodně to bude David a to především díky tomu co pro Helas za celou svoji dosavadní hráčskou kariéru udělal. Hráči si vybírají vzory, které mají na dosah, denně je vidí pracovat vedle sebe a to je pro mladé hráče strašně důležité. Svým způsobem vedle něj vyrůstali a měli tak možnost vidět svůj vzor na hřišti při plnění stejných nároků, které jsme po klucích chtěli vidět v jejich utkáních.

Cupák: Trofnu si říct, že oba stejný. Jak Tomáš, tak i já jsme v lize něco málo odehráli, takže kluci ví, že máme zkušenosti a snažíme se jim pomoct po futsalové stránce. Za celou sezónu jsme na kluky nemuseli zvýšit hlas. Když jsme něco řekli, všichni to akceptovali a poslechli nás. I když trénujeme kluky, kteří si prochází pubertou, tak si nevybavuji žádný problém, který bychom museli řešit. Dokonce nám sami hráči nabízeli svačiny, což především mě velmi potěšilo. (smích)

Trénujete "A" tým, do toho i mládež. Není to časově náročné?
Galia: Náročné? Občas bych to nazval i jiným slovním vyjádřením, ale dělám něco co miluji a člověk v těchto chvílích takto nepřemýšlí. Důležitou roli zde hraje moje přítelkyně, u které mám obrovskou podporu, až se tomu sám někdy divím, co je schopna se mnou vytrpět. Je to můj koníček, který mne strašně naplňuje a především mě nutí na sobě neustále pracovat a zlepšovat se, neboť stále u sebe vidím velké rezervy, které jsou mým hnacím motorem a motivací.

Hrajete v pražské Spartě, do toho trénujete mládež v Brně. Jak jdou do sebe časově tyto dvě aktivity?
Cupák: A ještě bych pro úplnost dodal, že docházím do práce každý pracovní den. Tréninky a zápasy na Spartě mě ubírají tři dny v týdnu. Co se týče tréninku juniorů, zde patří mé velké dík především Tomášovi, který vedl tréninky, jak U-17 tak i U-19. V kategorii U-19 ta práce byla jednodušší. Klukům jsme spojili tréninky s A-týmem Helasu. Takže trénovali společně s muži. Na druhou stranu celá první čtyřka v této kategorii už za muže nastupuje v první lize (Sznapka, Špička, Bílek, Šarkózy), takže se s nimi lépe pracovalo.

Jaké jsou dle vás hlavní rozdíly mezi futsalem v kategorii U-19 a muži. Přeci jen by se již mělo jednat o hráče, kteří přejdou do mužského futsalu, avšak v mnoha případech dochází k tomu, že se hráč mužské hře nepřizpůsobí.
Galia: Pro české futsalové prostředí je způsob fungování Helasu ojedinělým úkazem, ale pro mě je tento způsob fungování mnohem příjemnější cesta a jsem rád, že máme možnost naše mladé hráči daleko dříve adaptovat do mužského futsalu. Díky nastavené politice klubu tvoří drtivou většinu současného kádru A-mužstva hráči, co prošli mládežnickou základnou a jejich mladší spoluhráči z juniorských mužstev, tak hrají s vidinou, že dříve nebo později můžou do ligy naskočit také. Tento projekt obnáší dlouhodobou a náročnou práci v různých rolích, přes trenéra, mentora, doktora, pečovatele a psychologa :-). A právě zde vzniká zásadní rozdíl, hráči vědí, že pokud budou chtít pracovat a přesvědčí svou kvalitou, mají obrovskou šanci do ligy naskočit i v útlém věku, sbírají cenné zkušenosti, které pak mohou uplatnit v juniorském futsale a jsou rozdílovými hráči.

Cupák: Tuto otázku jsem řešil s předsedou svazu panem Mestkem i s trenérem reprezentace v kategorii U-19 Martinem Brůnou. Celkově jsem byl zklamán z úrovně juniorské ligy. Nechtěl bych jmenovat hráče co mě zaujali, ale za celý průběh sezóny bych je spočítal na deseti prstech.
Největší rozdíl vidím v technice a rychlosti práce s míčem, a individuálním řešení situací, kdy se hráč musí spolehnout sám na sebe vyřešit danou herní situaci, když to zkrátím, tak mi chybí kreativita, nějaký překvapivý moment jednotlivého hráče, v neposlední řadě taktická vyspělost a chytrost při bránění. V Helasu jsme hodně těžili z nacvičených standartních situací. Když si teď vybavuji, tak nacvičené věci jsem viděl u týmů Plzně a Slávie. Nerad bych na nějaký tým zapomněl, ale jinak to vše byla čistá improvizace. Opakuji se, že tímto nechci žádný tým ani žádného trenéra urazit.

Fungovat okolo mládeže znamená nejen hodně času, odříkání, nervů, ale i financí, které jsou důležité, ale mnohdy hodně těžko schánitelné. Na mládež se stále nedává tolik, kolik by bylo potřeba. Jak to funguje u týmu Helasu, když se jedná momentálně o nejlepší tým v této kategorii.
Galia: Mluvit o tom, jak se shánějí peníze do jakéhokoliv sportu, na futsal platí dvojnásob, asi nemá moc smysl, ten kdo to zažil, ví o čem mluvím a všichni tito lidé mají můj obdiv a zároveň jsou to pro mě “blázni”. Pokud jsem v předchozí otázce mluvil o specifickém prostředí Helasu, tak u mládeže tento ojedinělý úkaz platí dvojnásob. Bohužel se tento rok k nedostatku financí a téměř nulové podpoře institucí, které by měly sloužit k finanční podpoře mládeže, přidali i mizivé možnosti k tréninku z důvodu nedostatku volných hodin a vhodných prostorů. Bohužel jsme byli nuceni upravit počty tréninků a v úvodu soutěže se tento deficit naplno projevoval. Pevně věřím ve svém naivním přání, že nám tento titul pomůže k lepším zítřkům a budeme mít možnost klubovou mládež ještě více rozvíjet.

Odplulo hodně vody od vašich futsalových začátků. Když vedete mladé kluky, vzpomenete si někdy na první futsalové kroky?
Galia: Vzpomínám velmi rád na toto období, i když už je to téměř dvacet let, nikdy nezapomenu na tehdejší “fotbal v hale”, který měl své nezapomenutelné kouzlo a především utvářel skvělé vztahy i mimo hřiště. Za vše můžu děkovat současnému prezidentovi SK Amor Lazor Vyškov, Tondovi Petlachovi, který mne poprvé přivedl z venkovních “hřišť” na palubovky až do ligového futsalu. Nejvíce mě mrzí, že tito “futsaloví blázni” dostávají čím dál tím méně základních futsalových radostí a spíše bojují s problémy dnešní doby.

Cupák: Samozřejmě, že si pamatuji. Hrával jsem proti Jumbovi (Michal Seidler), Marcelu Rodkovi, Matěji Slováčkovi, Tomáši Koudelkovi. Byly to dobré zápasy a vždy padalo hodně gólů, ale za mě se futsal nehrál. Byl to spíš fotbal v hale s individualitama v týmech, které udělaly celý zápas. Nějaké nacvičené věci to vůbec neexistovalo.

Nachází se v týmu nějací hráči, které budete následně využívat v "A" týmu?
Galia: Nejen, že budou následovat, ale někteří již jsou jeho nedílnou součástí. Společným cílem nás všech je postupně adaptovat mladíky z juniorské základny do kádru hlavního mužstva. V tomto momentě má každý z hráčů svůj osud ve svých rukou a je jen na něm, jak se k této možnosti a šanci postaví.

Jaké jsou vyhlídky do další sezóny?
Galia: Základní kroky musí vést k vytvoření široké základny nejmladší kategorie a postupně pracovat na jejich vztahu ke klubu a samotné hře. Bez těchto aspektů nebudou vyrůstat noví Cupákové a pro klub to může mít existenční problémy. Mládežnické celky Helasu patří dlouhodobě k nejlepším klubům v tuzemském futsale a tyto ambice by měly být každoročním cílem, bez ohledu na okolnosti, které nás v současné době omezují.

A jaké Vaše, Davide? Budete pokračovat u mládeže, i kdybyste zůstal celou sezónu v pražské Spartě?
Cupák: Vyhlídku sportovní mám jen jednu a to je získat titul se Spartou. Nic víc mě teď do konce května po sportovní stránce nezajímá. Rád bych pokračoval, trénování juniorů mě baví. Předávat jim své zkušenosti a poznatky. Jenže naražíme na jediný problém a to je dostupnost hal pro mládež v Brně. V téhle době je strašně těžké se někam dostat za rozumnou cenu a na rozumnou hodinu se začátkem tréninku. Všude je házená, basketbal, volejbal a především fenomén posledních let florbal. Uvidíme, jak to vše bude, jestli se vůbec po sezoně do Helasu vrátím. Teď chci získat titul se Spartou přece jen už nejsem úplně nejmladší a čas letí.