V Kataru si přilepším, ale na zbytek života mě to nezajistí, popisuje trenér Stříž

Sport.cz - Poznává pro našince odlišný svět a katarské zvyklosti detailně na vlastní kůži. Michal Stříž osm let trénoval české futsalisty a vzápětí pracoval i s národním týmem na Maltě, teď ale působí v Dauhá v klubu Al Sadd a od prosince vede také místní reprezentaci.

„Kamarád Arab, který žil v Česku, mě doporučil do katarského klubu. Vzápětí si mě vytáhli i k národnímu týmu, který přes půl roku nefungoval. Najednou ale rozhodli, že v březnu proběhne Gulf Cup ve futsalu, tak začali hledat trenéra v klubech a já měl v životopise reprezentační praxi," usmívá se z Hradce Králové pocházející Stříž.

Nabídka dělat po čase profitrenéra jej zaujala. Doma učil ve škole a v krajském přeboru trénoval fotbalisty Nového Bydžova. „Dali mi jen dva dny na rozmyšlenou, ale vzal jsem to."

Katar patří k nejbohatším zemím světa, futsalový kouč se tu ale na zbytek života nezajistí. „Nejsme fotbal. Samozřejmě finanční podmínky jsou o dost lepší než v Česku, ale říkám otevřeně, že si mohu jen přilepšit. Zatím jsem tu bez rodiny, ale kdybych si měl pobyt prodloužit, už bych sem vzal ženu," uvažuje Stříž, jenž dlouho nechápal, proč nejde trénovat v pátek: „Přišli mi jen tři kluci, že ostatní musí být s rodinami, pátek je součást víkendu."

Důležité je i trefit sportovní věci mezi modlitby. „Už jsem zažil, že rozhodčí pískl začátek utkání, ale patnáct minut se nic nedělo, protože se všichni šli na koberec modlit. Tohle se ale musí respektovat," říká. Brzy taky poznal, že v Kataru se na nic nespěchá. „Oni vám sice slíbí, že vše vyřídí za pár dnů, jenže pak dva měsíce čekáte na nějaký papír nutný k pobytu. To samé jsem zažil u bankovního účtu," líčí Stříž, jehož v Dauhá fascinují osvětlené mrakodrapy.

Zážitkem pro něj bylo i ježdění v pouštních dunách na čtyřkolce. „Na Katařanech vidíte, že si umějí užít život, ale třeba ve službách nedělají, to nechávají na cizince z Pákistánu či Filipín a ti si tak váží práce v bohaté zemi, že ze sebe skoro nechají dřít kůži," vypravuje Stříž, jenž trochu zápasí i s leností místních futsalistů. "Jak mají ti kluci cestu životem umetenou a vydělávají balíky, nechce se jim moc trénovat," posteskne si.

Arabsky umí jen pár slov: „S angličtinou si vystačím. Určitě je tu bezpečněji než v Česku, nekrade se. Skříňku v šatně nezamykám a klidně v ní nechám peněženku, mobil i doklady."