Rozhovor s Petrem Švancarou

Po přátelském utkání Bazooka - Amor Lazor jsme vyzpovídali Petra Švancaru. Ten se rozpovídal a rozhodně se máte v rozhovoru na co těšit.

V pondělí jste odehrál své první oficiální utkání ve futsale proti ligovému Helasu, dnes proti druholigovému Vyškovu. Jaký rozdíl je dle Vás v obou soutěžích? Sice jde jen o přátelská klání, ale nějaký obrázek o úrovni již asi máte.
Myslím si, že Helas byl o něco kvalitnější soupeř, a to třeba v tom, že v dnešním utkání jsme byli o něco silnější zejména v závěru, co se týká kondice, což je u mě trošku směšný, ale jinak bych řekl, že nějaký velký rozdíl to nebyl. Myslím si, že futsal nabízí hodně šikovných hráčů a ve Vyškově to nebylo výjimkou. Dokonce v závěru jsem viděl i nějakého Brazilce, jestli to byl teda Brazilec, možná ne, ale rozhodně byl šikovnej.
Helas je první liga, ale my se právě zaměřujeme na soupeře jako je Vyškov a ten zápas byl hodně dlouho vyrovnanej, kdy jsme mohli prohrát i vyhrát a možná rozhodly desetimetrový kopy, když my jsme dva dali a soupeř ne. Pro nás je však důležité, že takové zápasy hrajeme.
Například právě náš pondělní soupeř Helas slaví 35 let od vzniku a my 35 dní, takže to bylo chvílema i směšný, že my ještě ani pořádně neznáme pravidla. Takže pro nás to neznamená, že hrajeme jen proti rivalům, ale my se od nich chceme i hodně naučit. To znamená, že jsme dnes viděli i nějaké vyškovské signály, které bychom mohli třeba také použít. Jde i o nabíhání a bránění, což u mě je úplně strašný, a já jsem to klukům říkal už na začátku, že pro mě to bránění bude velkej problém a když jsme dnes vedli o dva góly, tak jsem už zůstával jen vepředu.
Ale teď abych se vrátil ještě k té otázce. Nemyslím si, že by to byl markantní rozdíl. Za mě ty zápasy byly oba vyrovnaný, ale myslím si, že jsme si dnes zasloužili vyhrát.

Dlouhé roky jste působil v profesionálním fotbale, vždy jste byl brán za jakéhosi baviče, šoumena. Můžou se na takového „komika“ těšit i soupeři a diváci na palubovkách druhé ligy futsalu?
Tak s Helasem už se to stalo. Každopádně v domácích zápasech to je samozřejmost, když jsem v Uherském Hradišti nějakou dobu hrál a s fanoušky mám výborný vztah. A já se opravdu měnit nebudu, jsem takový i v osobním životě a je naprosto jedno, jestli jsem hrál ligu nebo si dnes jdu pinknout tenis, squash a i teď futsal. Dokonce i v Tišnově (Petr Švancara zde hraje divizi ve fotbale) se snažím bavit, ale to už možná i chvílema přeháním, tam si dlouho povídám u lajny, zejména v obranné fázi a bavím diváky, takže si myslím, že ve futsale to bude to stejný. I když na druhou stranu musím říct, že tady je to úplně jiný, protože hráč tu má obrovskou zodpovědnost a tu já právě moc velkou nemám, takže se tu ještě hlídám. Proto zatím míň šoumenství a víc zodpovědnosti, abych to tady klukům nekazil.

Jak se stalo, že Petr Švancara skoro ve čtyřiceti letech kývne na nabídku hrát druhou ligu futsalu? Přeci jen se říká, že futsal stejně jako další halové sporty, ničí klouby, nejvíce kolena, každý druhý hráč je zafáčovaný nebo operovaný. Jak se tedy stane, že se, nechci říkat na stará kolena, ale po ukončení profesionální fotbalové kariéry rozhodnete jít hrát vyšší soutěž ve futsalu?
Noo, byla to taková náhoda. Byl jsem s Radimem Bičánkem v Uherském Hradišti na pivu a shodou okolností mě pan Hastík oslovil, jestli bych to nechtěl zkusit, protože jsem tam byl považován za člověka, kterého tam lidi měli rádi a oni by tam futsal rádi zviditelnili a pozvedli ho nahoru, tak jsem se doma nad tím zamyslel a nakonec jsem došel k názoru proč ne, tak to zkusím, protože jsem to už snad dvacet let nehrál. Dokonce mám i jeden start v lize za Helas proti Žižkovu. To si pamatuju, že jsme sice vyhráli, ale řekl jsem už to hrát nikdy nechci, protože je to opravdu velká zodpovědnost a nedá se to zkloubit s profesionálním fotbalem. Nyní už to ale využívám i jako směr kondice, protože nadváhu mám, to si nemusím nic nalhávat, tak jsem na to kývl. Ale ano padlo za nějakých podmínek, které jsem si řekl. Kývl jsem na to s tím, že budu mít devítku, což se zatím nedaří, protože tohle číslo bylo velikosti M a tak teď musím mít třicítku, protože ta jediná s 3XL. Takže než začne soutěž, tak devítku necháme udělat. Druhým bodem bylo, že sám musím uznat, jestli na to mám. Když ne tak zvednu ruku a končím, protože to nechci klukům kazit. A třetí podmínka byla samozřejmě ta, že to dojíždění a trénování nebudou na sto procent. To znamená, že i třeba na nějaký venkovní zápas nepojedu.

A co na to doma? Přeci jen rodina by Vás radši viděla doma. Co si budeme povídat, například tento týden jste měl v pondělí zápas, ve čtvrtek zápas a v pátek hrajete za Tišnov proti Zbrojovce. Kde na to berete i tu kondici?
Právě to se mi líbí, že pořád jen hraju, jak to mají v NHL.

Takže takový Jarda Jágr?
Ano může být. Ale abych se vrátil k původní otázce. Je skvělý, že mi to tolerujou a to je super. Ale samozřejmě ano, mám tři děti, pejska, takže jistě doma chybím, to je jasný, ale přítelkyně si už na to zvykla. Já jsem ji vždycky říkal: „Moc dobře víš, koho sis vzala a pokud si na něco nebudeš moct vzpomenout, tak si mě vygooglul. Všechno se o mě už napsalo.“ V tomto směru ona ví, s kým žije a já si to zatím moc užívám, protože jsem zdravej a doufám, že dál budu. Řekl jsi dobře, že je mi skoro čtyřicet a ty klouby už trošku zlobí.

Poslední otázka. Ambice týmu?
Určitě bychom chtěli hrát nahoře a já si myslím, že nejdůležitější je futsal u nás zviditelnit. Aby si nás lidé hledali, kdy hrajem, s kým, kde. Aby to byla zábava nejen pro nás, ale i pro lidi. A myslím si, že šéf by se určitě nezlobil, kdybychom měli postoupit, ale to se mě netýká, já první ligu hrát nebudu, to je na mě moc velký. Doufám ale, že si to užiju v Hradišti, že se nám s klukama bude dařit a kdyby se mělo postoupit, tak by to byl samozřejmě bonus navíc.