Martin Dlouhý, borec na hřišti i mimo něj

Jednou z největších osobností letošního ročníku 2. ligy-západ je bezesporu Martin Dlouhý, který hájí barvy nováčka soutěže - Rapidu Ústí nad Labem. Rekordman v počtu reprezentačních startů a vstřelených gólů vedl svůj tým v roli kapitána také v posledním předvánočním kole na půdě plzeňského Jeriga a redaktor webu domácího týmu Vít Muzikář pro nás velmi zajímavě popsal svou osobní zkušenost s touto futsalovou legendou.

Je pátek 16. prosince, zhruba 19:10. Přicházím do haly na utkání Jerigo Plzeň – Rapid Ústí nad Labem. Jdu psát textový přenos z tohoto střetnutí. Sestavu domácích už vím předem, ale ještě potřebuji k úplné dokonalosti tu hostující. Načež vyjdou dvě postavy z ústecké šatny.

Jeden z nich není zrovna vysoký. „Dobrý den, můžete mi, prosím, nadiktovat vaší sestavu na dnešek?“ ptám se. A v tom mi člen Rapidu odpoví naprosto klidným tónem. Bez arogance. Bez povýšení. Najednou mi to dojde, že to je přece Martin Dlouhý. Ten borec, který v dobách největší slávy hrál za českou futsalovou reprezentaci. Takže první dojem? Výborný.

S rozhodčími má nastavené tykání z obou stran (o tom jsem se přesvědčil již před zápasem). Utkání Jeriga s Rapidem rozhoduje ten večer dvojice Chládek – Melničuk. Ale už jen z toho, jak se mezi sebou pozdraví, tak je z každé strany cítit velký respekt k tomu druhému.

Zápas začíná. Dlouhý nosí pochopitelně sedmičku a navlékl si kapitánskou pásku. Právem. Zcela právem. Má po čtyřicítce, ale jeho herní myšlení, to je óda na futsalovou radost. Hlava pořád nahoře. Neustále ví, kde jsou na hřišti ostatní.

Někdo by čekal, že se bude Dlouhý na place chovat ve stylu: „Já jsem hrál tam a tam a vy jste oproti mně nic.“ Kdepak! Tohle vůbec nepřipadá v úvahu. Ačkoliv opravdu futsalisté Jeriga ve srovnání s ním nedokázali prakticky nic.

Pro Ústí je opravdovým lídrem na hrací ploše. Nedává moc emoce najevo, ale pro ostatní hráče z týmu to musí být obrovská škola, když hrají s takovým borcem. Dlouhý má skvělé vystupování na hřišti i mimo něj.

Za zmínku stojí, že Ústí nejprve chtělo penaltu, když si bylo jisté, že Kanát hrál ve vápně rukou při centru zleva. Následně si myslelo, že Bendl zasáhl míč stejnou částí těla před gólem na 3:1 při závěrečné power play. Kdekdo by možná čekal, že Dlouhý vyletí a udělá určitou scénu. Jakožto kapitán má právo mluvit s rozhodčími. Ale kdeže!

Za zhruba tři hodiny, které pobyl Martin Dlouhý v Plzni, předvedl, že je opravdový machr. Cokoliv jím bylo řečeno ke komukoliv v hale (hráči soupeře, rozhodčí…) mělo náplň pokory, respektu a úcty, který v sobě musí každý sportovec mít. Zkrátka, velká persona na hřišti i v zámezí. Jedná se (zřejmě) o největší osobnost druhé ligy. Ta kvůli němu získala velký kredit. Takže se Dlouhému nezbývá než poklonit za to, co ve futsale dokázat a věřit, že ještě dlouho bude fanouškům nabízet tak parádní kombinaci herního projevu a chování na hřišti i mimo něj.

Vít Muzikář