Český futsal slaví výročí: 20 let od prvního velkého postupu

Věřte tomu nebo ne, ale v historii našeho futsalu byly doby, kdy se o postupu na velkou akci, ME nebo MS, jen snilo. V poslední dekádě minulého století se našim reprezentantům postoupit se nedařilo. Až přišel podzim roku 2000 a s ním i kvalifikace o účast na ME 2001, které se mělo konat v Moskvě. Český tým vedený Michalem Střížem měl v kvalifikační skupině výhodu domácího prostředí.

Náš futsal se marně pokoušel o postup na světové šampionáty 1992, 1996 i 2000, zapovězené byly pro reprezentaci také mistrovství Evropy v letech 1996 a 1999. Slušný výčet, že?

Nejblíže k postupu měli naši hráči v boji o MS 2000 konané v Guatemale, ale v rozhodujícím utkání v kvalifikační skupině v Chorvatsku podlehli po dramatickém závěru domácímu týmu a znovu jim velká akce unikla.

Naděje znovu svitla na podzim roku 2000. UEFA přidělila České republice pořadatelství jedné ze skupin. Ta byla tříčlenná, našimi soupeři byly týmy Belgie a Slovenska a hrálo se o jedno postupové místo. Vedení našeho futsalu přidělilo pořadatelství do Mladé Boleslavi, kde v tehdejší době hrál domácí utkání mistrovský TS Bakov nad Jizerou a návštěvy v boleslavské hale byly tehdy víc než skvělé.

Trenér Michal Stříž měl k dispozici to nejlepší, co domácí futsal nabízel. Rok předtím debutovali v národním týmu bratři Roman a Michal Marešové, trenér také mohl využít služeb čtyř hráčů, kteří se dokázali dříve či později prosadit v nejvyšší fotbalové soutěži: Kamenického, Mičkala, Vladyku a Abrahama. A k nim další skvělé hráče, jako byli brankáři Stejskal s Hůlkou, legenda Martin Dlouhý, bakovský tahoun Vrabec, Rajnoch, ale také další Mareš – Zbyněk, mj. futsalista roku 1996. Pozn. Trenéři tehdy mohli nominovat 14 hráčů jako dnes, ovšem dle tehdejších pravidel mohli do hry nasadit jen 12 z nich.

Všechny týmy během kvalifikace bydlely ve sportovním centru v Nymburce, což zní dnes, kdy UEFA vyšroubovala požadavky na ubytování velmi vysoko, jako žert. A tak se pojďme podívat, jak probíhala kvalifikační skupina, jejíž program byl nahuštěný do tří dnů.


Středa, 25.10.2000
Tento den se v městě automobilů proti sobě postavily týmy Belgie a Slovenska, přičemž favoritem byl prvně jmenovaný celek. V hale se sešlo 300 diváků, tedy na utkání "cizích" týmů slušná návštěva a ta viděla výhru belgického týmu 4:0.


Čtvrtek, 26.10.2000
Bylo jasné, že druhý den půjde v utkání proti Belgii o klíčový souboj. Narvaná boleslavská hala viděla koncert českého týmu, kde hrál první housle Roman Mareš! Český tým vyhrál po skvělém výkonu, který se opíral o výkon brankáře Hůlky, nicméně Roman Mareš všechny zastínil. Domácí totiž vyhráli 4:1 a všechny góly vstřelil právě on! Bylo tak zaděláno na postupovou radost.

Česká republika - Belgie 4:1 (2:1)
Branky: 7. Mareš R., 20. Mareš R., 34. Mareš R., 38. Mareš R. - 9. Plompen.
ČR: Hůlka, Stejskal - Mareš M., Rajnoch, Sluka, Mareš R., Dlouhý, Vladyka, Vrabec, Mičkal, Kamenický, Mareš Z. Trenér: Stříž.


Pátek, 27.10.2000
Poslední den kvalifikační skupiny měli naši hráči za cíl potvrdit postup a v duelu proti Slovensku jim stačila remíza. Jenže náš celek připomínal rozjetou lokomotivu a ta smetla naše sousedy poměrem 9:1. A pak vypukla na palubovce první postupová radost, tým se mohl chystat na cestu do Moskvy, kde se na jaře následujícího roku finálový turnaj konal!

Česká republika - Slovensko 9:1 (4:0)
Branky: 4. Vladyka, 14. Mičkal, 17. Dlouhý, 19. Rajnoch, 22. Mareš M., 23. Vladyka, 30. Dlouhý, 32. Mareš R., 40. Buček - 32. Paulovič.
ČR: Hůlka, Stejskal - Mareš M., Rajnoch, Sluka, Mareš R., Dlouhý, Vladyka, Vrabec, Mičkal, Kamenický, Buček. Trenér: Stříž.


To byl stručný přehled kvalifikační skupiny, která byla pro reprezentaci České republiky první postupovou. Od té doby si naše reprezentace vydřela postup na MS nebo ME ještě 9x, radost byla vždy velká, ale jen jednou to bylo „poprvé“. A právě toto výročí si připomínáme v těchto dnech.

Vzpomeňme, že jeden ze strůjců zmíněného úspěchu, Petr „Bebe“ Hůlka již není mezi námi, ale také to, že dva ze zmiňovaných hráčů můžeme dodnes vídat v lize – Romana Mareše a Martina Dlouhého. Až je budete sledovat, třeba si vzpomeňte, u jak významného úspěchu našeho futsalu před dvaceti roky byli.